Rozhovor s Danielem Razímem

Nový vedoucí tvůrčích dílen pro Šrámkovu Sobotku, Daniel Razím (NIPOS – Artama), se zpovídá ze svého pojetí koncepce studentských dílen a peripetií, spojených s jeho prosazováním. Rozhovor byl otištěn ve druhém čísle časopisu Splav! (2011) a za redakci se ptal Michal Sedláček. Celé číslo časopisu je možno stáhnout zde.

Loni jsi byl na ŠS poprvé a letos jsi již nahradil Janu Štefánkovou, vedoucí tvůrčích dílen, která odešla do důchodu. Jsi v přípravném výboru, nebo ses pouze podílel na organizaci dílen?
V přípravném výboru jsem byl, nicméně až od ledna, a schůze jsem se stihl zúčastnit jenom asi dvakrát. Neměl jsem tedy tolik možností se nějak výrazně podílet na spoluvytváření takových věcí, jako je program, ten byl totiž už rozjednán. Já se proto soustředil na studentské tvůrčí dílny, kde jsem se pokusil (v podstatě úspěšně) prosadit některé své nápady.

Splav! loni otiskl v závěrečném čísle některé tvé „podněty k diskuzi a zamyšlení“. Letos již nejsi řadový účastník festivalu, měl jsi tedy možnost některé své ideje realizovat?
V podstatě jsem se je snažil hlavně realizovat v rámci dílen. Jednak jsem chtěl nabídnout i jinou dílnu než jen umělecký přednes – proto jsem se domluvil s Věrou Slunéčkovou, která několik předchozích let vedla dílnu věnující se právě přednesu, aby byla tato dílna pojata letos trochu jinak, více „divadelně“. Bude se jednat o něco mezi klasickou recitací a scénickým čtením, což si vybralo poměrně dost lidí. Dále je letos otevřena úplně nová dílna Jaroslava Provazníka, který je vedoucím Katedry výchovné dramatiky na DAMU, a jeho literární dílna zaměřená na legendy a pověsti ze Sobotecka bude zaměřena na skupinovou práci po celou dobu.
Další změnou je vypuštění úvodního „kolečka“, kde si jednotliví lektoři vybírali studenty, ale naopak byla od začátku nabídka jednotlivých dílen a studenti se přihlásili do té dílny, o kterou měli zájem. To byl jeden z mých největších cílů – přišlo mi totiž, že lidé by se měli sami rozhodnout, co je zajímá a na co se chtějí přihlásit. Závěr dílen bude také probíhat lehce odlišně: už to nebude „přehlídka“, kde vystupovali pouze ti, které vybrali lektoři. Letos by si každá dílna měla připravit na základě vlastního uvážení nějakou prezentaci, v níž bude lektor fungovat jako jakýsi režisér a jednotlivé dílny ukáží výsledky své týdenní práce.

To je poměrně výrazná změna. Jak takovou věc přijal přípravný výbor?
No… Vzbudilo to vcelku výrazné rozpaky. Většina lidí nechápala, proč by se mělo něco měnit, když starý model fungoval. Nechápali smysl a někteří byli radikálně proti. Teprve když Hanka Kofránková prohlásila, že jí to nepřijde jako špatný nápad, většina lidí nakonec souhlasila.

My, co jsme byli na zahradě Šrámkova domu, když tam (ne)probíhalo úvodní kolečko studentů, jsme měli pocit, že účastníků dílen je letos velmi málo. To bylo tak málo přihlášených, nebo ještě nějací studenti dorazí?
Někteří lidi ještě přijedou, pár se jich omluvilo, ale myslím, že celkem je přihlášených 28, což je o nějakých 5 studentů méně než loni. Samozřejmě to není moc, ale je nutno říci, že propagace festivalu není nejlepší – spousta lidí o Šrámkově Sobotce vůbec neví. I proto jsem chtěl prosadit větší diverzifikaci dílen, aby mělo víc lidí možnost vybrat si tu, která jim je blízká. Samozřejmě je možné, že tento model se neosvědčí. Mám taky trochu pocit, že někteří studenti sem jezdí proto, že za to od školy dostanou nějakou bonifikaci. Stalo se mi, že jsem rozeslal pozvánky na jednotlivé školy a ozvali se mi profesoři s tím, jestli mohou poslat studenty. Tak by to podle mě být nemělo – studenti by se měli hlásit sami, protože chtějí.

V čem vidíš klady Šrámkovy Sobotky a kde jsou podle tebe naopak možnosti posunu k lepšímu?
Festival pro mnohé působí velmi uzavřeně. Jezdí sem většinou ti samí lidé (čest výjimkám) a všechno běží ve stále stejných kolejích, do kterých se nový účastník někdy těžko probojovává. Jinak myslím, že jsem všechno zmínil už ve svém loňském článku. Znovu bych vypíchl ubytování na koupališti, které je opravdu žalostné – hlavně kvůli nedostatku teplé vody, což nedokážu pochopit. Naopak myslím, že je skvělé, že je na festivalu šest dní čas na tvůrčí dílny – to je doba, za kterou už se dá udělat spousta práce a docílí se nějakých pozorovatelných výsledků. Zároveň se mi líbí rozmanitost programu, ve kterém si podle mého téměř každý vybere „to svoje“.

A poslední otázka: co máš ty v programu podtrhnuto červenou propiskou?
Určitě Neklan.cz aneb Ze starých pověstí českých, v úterý se chystám na Přemysla Ruta, samozřejmě Znouzectnost… Je toho hodně.