ŠRÁMKOVA SOBOTKA

Věci je třeba nazírat v širším kontextu. Šrámkovu Sobotku rovněž. Kontextem Sobotky je Český ráj a v Českém ráji je Kněžmost. V Kněžmostě je řezník a toho jsme se v rámci širšího kontextu rozhodli recenzovat.

Osobnost: 9 z 10 hvězdiček

Řezník na první pohled zaujme svou postavou, která naznačuje, že skolení býka holýma rukama není větší problém. Postava 150 – 150 – 130 naznačuje, že se svému řemeslu věnuje od útlého dětství a dělá je rád. Divoké černé kučery jsou lehce zmaštěny tukem z prejtu, maso je pro něj tím, čím je myšlenka intelektuálovi. Jedna návštěva stačí k tomu, abyste k jeho uzeninám získali naprostou důvěru a začali toužit po konzumaci.

Společenskost: 10 z 10 hvězdiček

Již při první návštěvě vám řezník ochotně povypráví o posledním srazu řezníků z Českého ráje, na kterém se v 11 lidech zkonzumovalo 150 litrů piva, 8 pekáčů prejtu, dále s láskou připravené tlačenky a další zabijačkové pochutiny. Heslem posledního setkání bylo: „Já nekouřím, já radši jím.“

Společenská prestiž: 9 z 10 hvězdiček

10 hvězdiček jsme se rozhodli neudělit jen z toho důvodu, že byl naposledy předčen kolegou z Čížovky, který za celý den vypil 38 piv, snědl u toho 1 a půl pekáče prejtu, sedl do auta a odjel. Takového společenského uznání ještě náš oblíbený řezník, respektive jeho metabolismus, nedosáhl.

Kvalita pochutin: 10 z 10 hvězdiček

Přestože loňská ochutnávka byla kvalitnější, nestačili členové našeho akčního týmu polykat sliny dostatečně rychle ani letos. Šunčička od kostičky šťavnaťoučká, tlačenečka libovoučká, škvarečkový chlebíček křupavoučký. Potvrdit může i redakce Splav!u.

Z předchozího vyplývá, že návštěva Kněžmosta, jinak místa zcela nezajímavého a návštěvy nehodného, je při pobytu v Českém ráji nutností – jak společenskou, tak gurmánskou. Pokud se ještě konají skupinové výlety do okolí Sobotky, měl by být Kněžmost nepochybně zařazen do programu. A to co nejdříve.

Do Sobotky se většinou jezdí dobře. Pohodlně z pražského Černého mostu, ještě pohodlněji s někým v autě. Ovšem jednou ročně je třeba v Sobotce zřídit redakci časopisu Splav!, což mimo jiné obnáší převoz několika počítačů a jiných bazmeků.

Letos jsme jako převozní prostředek zvolili Volkswagen Golf, starší, ale spolehlivý vůz. Při nakládání nebylo chvíli jasné, zda v kabině zbyde dostatek místa nejen pro dva spolujezdce, ale snad ani pro řidiče, ale díky nadlidským skladnickým schopnostem, získaným nejspíš dlouholetým hraním klasické počítačové hry Sokoban, jsme se nakonec vešli všichni tři, spolu s třemi počítači, čtyřmi monitory, tiskárnou, scannerem, kabely a samozřejmě svými zavazadly, spacáky a karimatkami. Potud je vše v pořádku.

Nevím, jestli byl zásadním viníkem následného vývoje technik, který prováděl technickou kontrolu vozu a změnil nastavení ukazatele stavu palivové nádrže, fakt, že Golf vezl dvakrát větší váhu, než jakou vozívá obvykle, nebo naší snahou najít tu opravdu nejlevnější čerpací stanici ve středních Čechách… V příběhu každopádně figuruje silnice E65 před Mladou Boleslaví, oranžový pětilitrový kanistr, benzinka schovaná v mlází a trychtýř provizorně stvořený z plechovky od plzeňského piva.

Celkově nabrané zdržení však nebylo nijak zásadní a stavba redakce se podařila. První číslo Splav!u bylo venku již druhý den o půl třetí odpoledne!