ŠRÁMKOVA SOBOTKA

Když už je řeč o časopisu Splav!, hodí se zároveň dodat, že celý jeho letošní ročník je k dispozici ve formátu PDF na příšlušných stránkách.

Pokud si myslíte, že znáte řešení soutěžní antiosmisměrky, klikněte prosím sem.

Dějinná období se dají identifikovat mimo jiné i tím, čím se lidé snažili posunout za hranice vnitřní prázdnoty, objevit v sobě i ve svém okolí něco nového, něco kouzelného. V šedesátých letech k tomuto účelu například docela dobře sloužil film, svým způsobem hudba – nebo se dalo aspoň fetovat. Začátek devadesátých let byl pak pro celý východní blok ideálním obdobím pro svobodné cestování po světě s batohem na zádech.

Smutnou společnou vlastností všech těchto aspirací na generační modus vivendi je, že nevydrží déle než deset let. Lidstvo je objeví, vytěží z nich oněch pár prchavých přesahových okamžiků… a pak je zničí. Rock’n’roll zemřel v sedmdesátých letech, backpacking začátkem jednadvacátého století. Ať už dnes vyrazíte s batohem do sebevzdálenějšího koutu světa, místo vnitřního obohacení objevíte bandu idiotů se svítícíma očima a batohy stejných značek, jako máte vy. Nebude vás to bavit – a je taky ne.

Stejné situace se nyní pomalu, ale jistě dožívá i internet. Ten v druhé půli devadesátých let splňoval vše, co si lze slibovat od pořádného dějinného milníku. Nesl v sobě příchuť jinakosti, nových možností a svobody.

O deset let později je vše jinak.

Internet se za tu dobu proměnil v obecně uznávanou výkladní skříň lidské nenápaditosti. Všechny jeho nejsilnější zbraně – bezbřehá svoboda, okouzlující míra nezodpovědnosti a především neuvěřitelně rychlé šíření informací – se už dávno obrátily proti němu. Prvně si to uvědomíte ve chvíli, kdy Vám do e-mailové schránky přijde podesáté stejný vtip. (Pravděpodobně to bude ten s čokoládovými zajíčky.)

Navštivte jakýkoli blogovací systém a užasnete, jaké množství lidí se dokáže věnovat psaní, aniž by měli co sdělit. Prohlédněte si internetové obchody a objevíte diletanty nabízející zboží, které ve skutečnosti ani nemají. Navštivte diskusi pod libovolným zpravodajským serverem… nebo radši ne, tohle opravdu nedělejte.

Dnešní internet vás za hranice vnitřní prázdnoty neposune, naopak onu prázdnotu v mohutných vlnách šíří.

„Já bych všechny ty internety a počítače zakázala,“ sdělila už v roce 1999 deníku Metro důchodkyně Věra Pohlová (a od té doby koluje českým internetem jako jeden z nejpopulárnějších memů, najdete ji na Wikipedii i na Facebooku). Nemyslela to dobře – a nesouhlasím s ní. Svým způsobem mám internet pořád ještě rád a jsem vděčný oné historické shodě okolností, která mi umožnila si jeho vývoj prožít a užít. Jen je mi líto toho, co se s ním stalo.

(zveřejněno jako úvodník časopisu Splav! 5. 7. 2009)