Jak se zvučí na Sobotce

Přijede umělec. Umělec si nepřeje být zvučen. Umělec je přesvědčen, že má být zvučen. Umělec nemá kytaru se snímači, umělec dostane mikrofon. I ostatní doprovodní umělci dostanou mikrofon. Každý je jiný. Každý zní jinak. Umělec kuňká a neumí mluvit do mikrofonu, kromě toho žádný přece nechtěl. Umělcům to vazbí. Umělci střídají polohy a nástroje. Zvukař je zoufalý. Je tma. Umělec je tedy osvětlen. 6 kW výkonu visí na té samé šňůře jako zvuková aparatura. Umělec nastupuje na scénu a vyžaduje odposlech. Umělec dostane odposlech a vazbí ještě více. Umělec začíná hrát, zavazbí a tváří se otráveně. Po deseti minutách tepelná pojistka v prodlužovačce vypoví poslušnost a nastane tma a ticho. Umělec pokračuje akusticky bez zvučení, jak chtěl od počátku.

Poučení pro zvukaře? Píle předchází pád.