Šrámkův dům stojící, spící

Milí příznivci festivalu, potažmo Fráni Šrámka, ruku na srdce: byli jste se někdy podívat na expozici ve Šrámkově domě? A pokud ano, co vám z ní utkvělo? Že si nemůžete vzpomenout…? O projektu revitalizace muzea Fráni Šrámka jsme si povídali s jeho autorkou, studentkou oboru Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Ninou Seyčkovou.

Jak se vlastně zrodil nápad na revitalizaci Šrámkova domu?
Myšlenka se zrodila v hlavě našeho vyučujícího Josefa Šlerky, podle kterého je současná expozice poněkud bezobsažná a nicneříkající. Uvažoval o tom, že by dal studentům za úkol zpracovat návrh na její vylepšení. Mně se ten nápad líbil a rozhodla jsem se téma zpracovat v rámci své diplomové práce, protože se v něm mísí různé činnosti, kterým se sama věnuji – umění, pedagogika, film a literatura. Mám bakalářský titul z Literární akademie a navíc bydlím v ulici Fráni Šrámka v Praze nad Bertramkou, kousek od místa, kde skutečně žil, takže se to všechno hezky propojilo.

Co je vlastně cílem projektu?
Cílem je přetvořit muzeum do modernější podoby, udělat novou expozici a zorganizovat doprovodné programy: filmovou a literární soutěž pro střední a základní školy. Na dvou vybraných školách pak budou uspořádány workshopy, na kterých si účastníci osvojí základy filmové tvorby, naučí se pracovat s textem a využívat různé literární žánry. Studenti navíc budou mít možnost setkat se s mladými umělci, kteří skutečně tvoří, a konzultovat s nimi svoje nápady.

Jak v tom figuruje Fráňa Šrámek?
Šrámka chci návštěvníkům z řad školní mládeže přiblížit hlavně prostřednictvím jeho anarchistického období, mimo jiné proto, že se ve školách nejvíce probírá a mohlo by taky být dětem nejbližší. Líbí se mi, že Šrámek aktivně využil svůj pocit vzdoru a nesouhlasu, že jej přetvořil v umělecké dílo. Výstava by měla děti inspirovat, aby pocity nespokojenosti provázející dospívání kreativně využily. Je jedno, jestli budou psát po vzoru Šrámka básně, jestli budou točit filmy, zinscenují divadlo nebo budou psát texty k rapovým písničkám.

Jak by měla nová expozice vypadat?
Jednotlivé exponáty už mám vymyšlené. Součástí nové expozice by měla být kupříkladu filmová interpretace Stříbrného větru. Nebude založená na ději, ale spíše na motivech z knihy, film dokreslený hudbou bude tematizovat náladu knihy. Mám pocit, že současné expozici obecně chybí představení jednotlivých Šrámkových děl prostřednictvím konkrétních ukázek a různých médií. Autorkami filmu budou dvě slečny ze Střední průmyslové školy sdělovací techniky v Praze. Také jsem domluvená na spolupráci s mladou umělkyní Toy_Box, která zpracuje životopis Fráni Šrámka formou komiksu, což by mohlo být mládeži blízké. Současné trendy v evropském muzejnictví kladou důraz na otevření muzea lidem, snaží se z něj udělat interaktivní prostor, kde se návštěvník spolupodílí na vyprávění příběhu výstavy. V moderním muzeu nemá autorita naservírovat návštěvníkovi informace, ale sám návštěvník má k výstavě přistupovat aktivně. Expozice má pokládat otázky, na něž autoři hledají odpovědi spolu s návštěvníkem. Nevím, do jaké míry se mi podaří této myšlence dostát, ale nechci výstavu zakládat na tom, že člověk přijde, pasivně zkonzumuje a odejde.

Chápu správně, že bys chtěla návrhy obsažené ve své diplomové práci realizovat?
Podařilo se mi získat grant z Evropské unie, jde o grantovou iniciativu Mládež v akci, kterou má na starosti Česká národní agentura mládeže. Nemělo by tedy zůstat jenom u projektu na papíře, mělo by se tu i fakticky něco změnit.

A jak jsi s realizací daleko?
Na pondělní schůzce se zástupci vedení města a především jeho kulturní rady jsme se všichni shodli na tom, že by bylo dobré s expozicí něco udělat. Zároveň je třeba dodržet podmínky závěti Milky Hrdličkové (Šrámkové), která darovala dům i s archivem městu. S tím jsme ale původně nepočítali. Plnění podmínek nám poněkud komplikuje práci, počítala jsem s trochu jiným rozvržením prostoru. Přesto věřím, že se nám podaří vytvořit atraktivní moderní expozici.

Rozhovor byl otištěn v šestém čísle časopisu Splav! (2011) a za redakci se ptala Kateřina Veselovská.